Není růže bez trní

Autor zřejmě neměl v úmyslu konstatovat to, že růže má trny. To ví každý člověk, nejen biolog. Hledejme proto ve výroku skrytý význam – hlubší smysl. Tento výrok bych připodobnil např. ke známému „Všechno něco stojí“ nebo „Každý úspěch něco stojí“. Pro ještě větší názornost popíši svůj příběh (trápení, starosti, RADOSTI) s klarinetem.

Když mě před 5-ti lety dovedla mamka do ZUŠ, seděl tam p.uč. Jindra. (Ze začátku jsem k němu měl dost respekt, protože se mi zdál hodně přísný. Později jsem pochopil, že většinu věcí co řekne, myslí jako vtip.) A p. Jindra začal vytahovat nástroje. Lesní roh, trubka, tenor, pozoun a tuba. V té chvíli jsem chtěl utéct co nejrychleji odtamtud. Potom mi ještě nabídnul klarinet. Ten se mi jevil jako (když to trochu přeženu) „nejmenší zlo“. Asi za 2 týdny přivezl pošťák můj první klarinet. Po otevření kufříku se střídal úžas a nevěřícný pohled. První dojem nebyl špatný, ale po prvním tónu moje nadšení šlo rapidně dolů. Po seznámení s plánem cvičení jsem byl už úplně na dně. Komu by se chtělo cvičit jenom dlouhé tóny. No nicméně dnes už naprosto chápu, že to byla rada nad zlato. Nijak jinak se totiž neodlepíte od země. A čím dříve to dotyčný(á) pochopí, tím lépe. Já jsem to pochopil řekl bych docela pozdě. Asi po třech letech trápení. Teď hraji pátým rokem a neznám lepší způsob, jak se odreagovat a alespoň na chvíli se trošku odtrhnout od reality a v klidu si pohrát. Ať už sám nebo s kapelami (Studánkou, dechovkou, Traband Revival Bandem, MRS) pro potěšení sebe i druhých (doufám, že i druhých :<), to už posuďte sami).

Už jsem zažil i otázku: „Proč to vlastně děláš? Pro peníze? Nebo co z toho máš?“ Na tohle je těžká odpověď. Ale pro peníze to opravdu nedělám. Hraji, protože mě to prostě baví a největší odměna určitě peníze nejsou. Tou nej… odměnou je pro mě pochvala od člověka o kterém vím, že je to odborník a rozumí hudbě (viz !p. Zdeněk Jindra!, p. uč. Piňosová, Cveková; p. Miroslav a Vratislav Jindrovi). A samozřejmě posluchači. Kvůli nim se tam na pódiu hudebníci tak snaží. A jejich potlesk, úsměv nebo nadšený výraz znamená pro vystupujícího moc a moc. K tomu mě celou dobu vedl můj pan učitel, Pan Učitel s velkým „P“ i „U“ Miroslav Jindra. Škoda jen, že od příštího roku už ve Žďáře učit nebude. :<(

Proto – jestli přemýšlíte, zda začít hrát nebo ne, odpovídám jasné ANO. A pokud hrajete a přemýšlíte stejně jako já před třemi lety, věřte, že hra na klarinet (nebo na jiný nástroj) je něco, co když se naučíte, můžete kdykoli sáhnout do kufříku a zahrát pro potěšení sebe i druhých.